Mezi Vánočními svátky se mi jevilo vyloženě hodně volna v kalendáři,tudíž jsem už od Irska plánoval kam to střelím...V plánu byl přechod Krušných hor našeho nejdelšího pohoří.Bohužel,hnedle po zveřejnění plánu na FCB mi píše kamarád,že už ted,v půlce listopadu,je tam sněhu na sněžnice...Což bych mých plánovaných cca. 70 deně jak jsem chtěl asi nedal...Náhradní plán byl Česky ráj po Zlaté stezce,kde mam restík v podobě neodlovené cca stokilometrové keše,když mi při minulém pokusu hnedle v první hospodě praskl display u navigace.Bylo rozhodnuto.Balím na menší krosnu na skály za barákem.Když v tom narazím na jednom foru příspěvek Martina,jestli by s ním někdo nejel na sněžnicový přechod Nízkých Tater.Okey přehazuju věci do většího batohu.

Plán byl odjet 25.12 nočním regiojetem z Pardubic.Ještě před odjezedem prolítne bulvárem zpráva,že na protějším kopci umřel mladý Čech.No nenechám se rozhodit a už si to sedím ve vlaku směr město Perníku.Další zpráva,že se našla další dvě česká těla,promítneme se mi v hlavě obrázek,zdali to byl dobrý nápad.V ujištění sama sebe sebe,že mám dobrý spacák,stan,že nejedu sám zaženu myšlenku skladbou od Motörhead a packou dvanáctkou...Po přistoupení do kupéčka už mě vítá sestava tří horalů s tím,že jeden kolega přistoupí ještě v Olomoci.Ptám se jak je to s pitivem.Piva prý dost,ale místo slovenského kůzlatka nás obsluhuje slovenskej kozlik,který vypadá,že také přistoupil ve městě perníku.No nakonec považujem z úspěch,že jsme za ty dvě hodiny dostali dvě pivka.Ve dvě ráno to zaklapnem,abychom se trochu do těch 4 vyspali na náročný hřebenový výstup.

Z Liptovské Lužné jsme stoupali za svitu čelovek na hřeben.Po vichřici jsme museli obejít pár polomů potokem,jelikož teplota vzduchu byla pod hřebenem vcelku dost nad nulou.Nádherná viditelnost,bezvětří nám slibovalo nádherný výhled ze hřebene na východ slunce.Těsně pod vrcholem se přes nás převalila mlha,teplota rapidně klesla a čekal nás zledovatělý chodník.Tudíž jsme se museli dostrojit.Vytáhnout lyžažské brýle,sněžnice,hole s hroty a zimní kukly.Viditelnost klesla na pár metrů.Zde musí být už někde červená hřebenovka a sedlo pod skalkou podle mapy.Jen jsme to dořekli mapa i s rukavicemi odletěly zpět do údolí.Čekala nás cca. čtyřhodinová cesta vichřicí po hřebeni na útulnu pod Durkovou 1751 mnm.Cesta byla opravdu záživná,nárazy větrů nás srážely k zemi.Nebylo slyšet vlastního slova,jediny co si z hřebenovky pamatuji je to,jak mi kapuce mlátí o lyžařské brýle a jak hledám turistické tyče,podle kterých se lidé v zimě řídí.Po překonání spánkového deficitu vyčerpání z výstupu jsme před obědem konečně dorazili k outulně.

Byli jsme pohoštěni čajem do pulitrovejch hrnků Půlka výpravy usla u stolu.Já s kolegou jsme šli pomoct se dřívím. Za odměnu(trest) jsme dostali největší panáky tatranské pálenice jaké jsem kdy viděl.Po vypití a protočení panenek jsme se přesunuli nahoru do podkroví za dalšími učastníky expedice,kteří již spokojeně chrupali.Navečer jsem probuzen tím,že horská služba vydala varování,že by druhého dne neměl do Tater nikdo dobrovolně chodit.Vítr měl zesílit až na hodnotu 160KMH. v nárazech.Orkán začíná na 120 KMH. a likviduje vše co mu stojí v cestě.Rozhodli jsme se,že končíme a slezeme po únikové zelené cestě pod hřeben do osady Magurka.K večeři jsme do sebe kopli každej pár škopků a výbornou domácí čočkovou polívku.V deset hodin zazněla večerka a rychlý přesun do spacáků.

Ráno mě budí silný vítr kolem čtvrté hodiny a další zpráva o úmrtí v Tatrách.Na morálu mi to opravdu moc nepřidalo.Slézám dolu snídám a pomalu balím.Tuším,že nás bude čekat sice krátká cesta přez hřeben,ale o to výživnější.Platíme nocleh,pivka,polívku,čaje za příjemných 15E loučíme se s chataři,kteří nám přejí hodně štěstí.Foukalo o dost silněji jak předešlý den a byl jsem vcelku rád,že jsme nevyrazili dál na Chopok na nejvyšší horu nízkých Tater a následný přesun do sedla na opuštěnou salaš,kde jsme měli přečkat další noc...Jen co jsme slezli pár desítek metrů pod hřeben,tak se vítr uklidnil.Příjemnej traverzovej sestup do osady jsme si už užívali skoky do sněhu a těšili se na domácí halušky a točené pivko.Po nasycení jsme dostali od kuchaře topinky s jeho domácími paprikami Moruga Scorpinon,které nás vyýrazně provětraly a zahřály.Balíme se a po uklouzaných okrskách nás čeká ještě desetikilometrovej pochod na vlak zpět do Liptovské Lužné,kde jsme čekali čtyři hodiny na spoj do Čech.Čekání a cesta příjemně ubíhala,ale to už je zase jiný příběh :D

I přesto se mi vTatrách líbilo a už se těším,až se tam vyparavím znovu za lepšího počasí.Zpáteční jízdenka z Pardubic výjde na 700 Kč. a ceny jsou tam více jak lidové.V únoru se chystám na zimní přechod na těžko se stany v Rumunsku na pohoří Rodna.Doufám,že počasí bude příznivější a obsah blogu bude zase trochu vtipnější.Poučení z této expedice zní:zážitek nemusí být dobrý hlavně aby byl další..........